Vědci, entity a DMT

Vědci zkoumali zážitky setkání s entitami” pod vlivem N,N-DMT a publikovali o tom studii. Zní to velice bombasticky a nahrává to lákavým titulkům, ale je to vlastně docela banální. I když to jistě záleží na úhlu pohledu.

Průlomová zkušenost

Výzkumníci z Johns Hopkins University posbírali přes internetový dotazník informace o zážitcích pod vlivem N,N-DMT, které splňovaly jejich definici průlomové zkušenosti” (breakthrough experience). Za průlomovou zkušenost označili jednoduše setkání se zdánlivě samostatnými bytostmi”, a každého respondenta se zeptali na ten zážitek, který byl nejnezapomenutelnější. Potom to celé kategorizovali a vyhodnotili. Vědecky tedy popsali celou řadu dosti bizarních poznatků, ke kterým od 60. letech opakovaně došlo už několik generací psychonautů”. Jmenujme aspoň Terence McKennu, který dokázal nesmírně poutavě vyprávět o svých setkáních s mechanickými elfy, nebo Hyperspace lexicon, jeden z mnoha amatérských pokusů o popis onoho hyperprostoru” (hyperspace), což už je termín, kterému se vědci vyhýbají.

Do svého výzkumu zahrnuli informace od 2561 respondentů, jejichž odpovědi vyhodnotili podle přísných kritérií jako použitelné. Ony entity” vnímali uživatelé především vizuálně či mimosmyslově (například telepaticky), a přestože 4 z 10 psychonautů hlásili i strach, převažujícími emocemi byly láska, vlídnost a radost.

Ontologický šok

Překvapivý je fakt, že skoro tři čtvrtiny účastníků soudí, že ty bytosti” jsou obdařeny vědomím a inteligencí a že v nějaké formě existují nezávisle na nich samých. Přes dvě třetiny respondentů dokonce od entit přijalo nějakou zprávu. Zážitek s DMT považovali účastníci za jeden z nejpřínosnějších, nejvýznamnějších, nejduchovnějších a psychologicky nejpronikavějších zážitků ve svém životě. U celých 80 % z nich vedl ke změně celkového náhledu na svět, přičemž 60 % bylo s touto změnou spokojeno, zatímco pouze 1 % nikoli.

Více než polovina těch, kteří se před zkušeností označili za ateisty, se po zkušenosti již za ateisty neoznačila.”

Na základě svých zjištění došli autoři studie k závěru, že tyto zážitky vykazují podobnost s tím, čemu se běžně říká mystické zážitky, ačkoli tomuto termínu se vyhýbají a raději mluví o zážitcích setkání s Bohem”, nejvyšší skutečností”, či vyšší mocí”. Celé dvě třetiny dotázaných popsali své setkání jako skutečnější než běžná každodenní skutečnost. Podobnost byla i v tom, že dotyční o mystický zážitek často ani nestáli a nečekali ho. Podle výzkumníků tedy může být pro zkoumání prožitků typu ontologický šok” právě N,N-DMT skvělým prostředkem. A možná by se hodilo i pro léčbu závislostí a deprese.

Otazníky

Respondenti výzkumu se však patrně rekrutovali především z řad psychonautů” a podle očekávání šlo většinou o bílé může mluvící anglicky. Do jaké míry tedy platí uvedená zjištění pro ostatní? Těžko říct. Sami autoři upozorňují, že kauzalitu i mechanismus ontologického šoku” zprostředkovného N,N-DMT je třeba dále zkoumat, a že zážitek typu setkání s Bohem” (ať už si pod tím pojmem představíme cokoli nebo vůbec nic) může být pro řadu lidí něčím velmi nepříjemným a nechtěným. Je dost dobře možné, že toto nebezpečí je o poznání vyšší, než by se mohlo z výsledků jedné studie zdát.

Experimentovat s DMT na dobrovolnících by však bylo z etického hlediska dost ošemetné. Rick Strassman, který se do takového bádání pustil už začátkem 90. let, musel ostatně své výzkumy právě kvůli obavám z temné strany DMT předčasně ukončit. Panický strach naší společnosti z psychedelik je ostatně důvodem, proč je i pouhé držení N,N-DMT v Česku trestným činem (nebo v malém množství přestupkem). Látek, které mohou po jediném zážitku vést ke změně hodnotového žebříčku uživatele a jeho světonázoru, se prostě bojíme jako čert kříže. Závěry týmu profesora Alana K Davise však ukazují, že tato obava je do značné míry kulturně podmíněná. Záleží vlastně jen na tom, jestli se vám ty nové žebříčky hodnot líbí či ne. To platí na úrovni jednotlivce i společnosti.

Léčba mystikou

Prvořadým cílem výzkumníků z Johns Hopkins School of Medicine je vyvinout léčebné postupy zaměřené zejména na existenciální tíseň v závěru života, na závislosti a na depresi. Psychedelika v tom vlastně hrají vedlejší roli - jsou jen prostředkem k navození mystických zážitků, které teprve mohou vést k transformaci” s příznivým dopadem na život transformovaného. To platí nejen pro DMT, ale i pro psilocybin (lysohlávky), LSD či ayahuasku.

Otázkou však zůstává, komu by měla být taková léčba určena. Jak moc musím trpět, abych měl nárok N,N-DMT legálně vyzkoušet? Co si počít s látkami, které sice zjevně vyléčí kdejaký duševní neduh, ale zároveň boří ateistům jejich představu světa? Vedoucí oddělení psychedelických výzkumů Roland Griffiths k tomu říká:

Nevidím (…) schůdnou cestu, jež by v blízké budoucnosti pomohla naší kultuře přijmout podávání těchto drog zdravým dobrovolníkům, které nesužuje úzkost. Někdy v budoucnosti se tato situace doufejme změní — není to však cílem našeho současného bádání.”

Není však divu, že řada lidí se rozhodla navzdory kultuře i zákonům již déle nečekat. S uvedenými látkami experimentují v ilegalitě a sami na sobě. Bez těchto psychonautů” by paradoxně žádná studie o setkáních s entitami pod vlivem DMT ani nevznikla. Co by se však stalo, kdyby je následovaly široké masy? Těžko říct.