Šalvej divotvorná a selektivní aplikace zákona

Ve čtvrtek 18. března čeká Michala Džugana z Ústí nad Labem soudní řízení. Je obviněn z šíření toxikomanie (to je ten gumový paragraf proti šíření psychedelie“, o kterém jsem psal minule) a měl se ho dopustit prodejem listů šalvěje divotvorné. Jeho obranu a rozhovor s ním si lze přečíst v Konoptiku. Na svém blogu ho hájí Dušan Dvořák (10.6.2010 mu smazali blog, takže teď viz. zde).

Ale skoro nikde se už nedočteme, že pan Džugan není první, kdo byl v ČR za prodej šalvěje obžalován! Už předloni byla dvojice jiných prodejců obviněna i odsouzena (rovněž za šíření toxikomanie) a přestože se odvolali až k Nejvyššímu soudu, původní rozsudek (2 a půl roku podmíněně) jim byl potvrzen. Jak je vidět, šalvěj je divotvorná nejen svými účinky, ale i tím, že je v ČR zároveň legální i nelegální, ačkoliv není zakázaná, návyková ani jedovatá.

Nyní krátká vsuvka pro nepoučené - šalvěj divotvorná je psychoaktivní bylina. Původně ji znali jen mazatéčtí léčitelé, až do osmdesátých let minulého století byla mnohdy pokládána za placebo a teprve v devadesátých letech byla potvrzena aktivní látka salvinorin A. Až roku 2002 se zjistilo, jakým způsobem vlastně účinkuje.

Ale od té doby se mnohé změnilo. Dnes pořádají nejen bulvární, ale i na první pohled seriózní média po celém světě na šalvěj hon, nazývají ji legální marihuanou“ s účinky podobnými LSD a tak dále, což funguje jako velmi účinná (a klamavá) reklama. Politici v mnoha zemích pak narychlo schvalují zákony a vyhlášky stavějící šalvěj z pohledu práva leckde na úroveň heroinu. U nás má na kriminalizaci šalvěje zálusk Národní protidrogová centrála, která se loni pokusila ji prosadit do seznamu zakázaných rostlin, což se naštěstí nepodařilo - neobsahovala totiž žádnou zakázanou látku.

Jak salvinorin A působí? Na rozdíl od THC a LSD jde o disociativní halucinogen s dost divnými účinky, které prakticky nikdo nepovažuje za příjemné. V odborné literatuře se popisují jako dysforie. Zdá se dokonce, že na salvinorin A vzniká něco jako anti-závislost a možná i reverzní tolerance. To znamená, že s opakovaným užitím klesá odhodlání v užívání šalvěje (podle některých pozorování dokonce i jiných drog) pokračovat a pro dosažení stejného účinku stačí čím dál nižší dávky. To činí ze šalvěje doslova opak heroinu. A jak potvrzují i provozovatelé smart-shopů, jen málo experimentátorů si koupí šalvěj více než jednou. Dá se říct, že k žádnému zneužívání této rostlinky nikde na světě nedochází a docházet nebude, jen k občasným experimentům způsobených často dezinformacemi z médií. Společenská škodlivost šalvěje je proto naprosto zanedbatelná a žádné objektivní důvody pro její zákaz neexistují. Dětem samozřejmě do rukou nepatří, ale i v této oblasti jsou zákazy kontraproduktivní.

U nás před dvěma lety rozjela hon na šalvěj TV Nova. Ukázkově neobjektivní a poplašná reportáž Droga, za kterou nepůjdete sedět, která prezentovala šalvěj jako naprosté zlo, spustila vlnu zájmu mezi mládeží a prodejci najednou nestačili uspokojovat poptávku. I J.X.D přihodil svůj úhel pohledu. Výsledkem reportáže ale bylo i výše uvedené trestní oznámení, které nakonec vedlo k odsouzení pachatelů“ - bez nutnosti jakýchkoliv změn v zákoně. Že by šalvěj nebyla drogou, za kterou nepůjdete sedět, jak se nám snažili namluvit autoři té špatné reportáže?

Protože šalvěj divotvorná (ani účinná látka salvinorin A) není na seznamu zakázaných látek, nemohli být prodejci odsouzení za distribuci drog a byl na ně proto napasován paragraf o *šíření toxikomanie. Obvinění však hrubě podcenili gumovost tohoto paragrafu a bránili se těmito argumenty:

Šalvěj jsme prodávali jen pro vědecké a sběratelské účely.“

Účinná látka není návyková, není na seznamu zakázaných látek a nejde tedy o drogu.“

Jen jsme prezentovali encyklopedické a obecně známé informací o látce - a za to by museli být stíháni všichni, kteří o šalvěji cokoli napsali.“

Rovněž by museli být stíháni drogisté a další prodejci ostatních legálních látek ovlivňujících vědomí.“

Soudy nižších instancí instancí tuto argumentaci odmítly a odsoudily obviněné k 2 a půl roku podmíněně. Nejvyšší soud, kam se obvinění nakonec odvolali, rozsudek 29.4.2009 potvrdil a vysvětlil to zhruba takto:

Obvinění nabízeli k prodeji listy šalvěje divotvorné i obohacený drcený koncentrát.“

Navíc ji distribuovali i do dvou trafik.“

Na stránkách e-shopu popisovali účinky na lidskou psychiku i způsob užití.“

Byli si vědomi, že zákazníci rostlinu kupovali kvůli těmto účinkům.“

Forma prezentace lákala na nákup a neodpovídala prodeji rostliny pro vědecké a sběratelské účely.“

Pro její specifické a nikoli běžné spotřebitelské využití nelze šalvěj srovnávat s drogistickým zbožím.“

Paragraf šíření toxikomanie se týká i látek, které nevedou k chorobnému devastujícímu návyku.“

Jádro sporu se týkalo posledního bodu, neboli toho, jestli je možné salvinorin A považovat za návykovou látku. Obžaloba soudce přesvědčila, že salvinorin A je způsobilý nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování (což je dle zákona definice návykové látky). Soudní znalec látku jednoduše prohlásil za halucinogen blízký zakázanému LSD:

Jde o halucinogen, jehož užití může kvalitativně významně změnit psychiku člověka, trvale modifikovat jeho osobnost a vést až ke změně hodnotového systému. Jeho účinná látka Salvinorin A je způsobilá nepříznivě ovlivnit sociální chování, vyvolat trvalý psychotický stav. Účinek na psychiku může být extrémně silný. Jmenovaná účinná látka je velice blízká LSD.“

Nejvyšší soud označil znalce za odborně erudovaného, pro posouzení věci zcela kompetentního a jeho tvrzení přijal. A to navzdory tomu, že účinná látka je ve skutečnosti LSD velmi vzdálená nejen chemickou strukturou, ale také způsobem účinku (váže se na úplně jiné receptory v mozku) i průběhem intoxikace (na rozdíl od LSD má disociativní účinky). Vypadá to, jako by pan znalec čerpal informace o šalvěji v některé zahraniční obdobě Blesku…

Soud každopádně rozhodl a jeho rozhodnutí je bohužel v souladu se (špatným) zákonem. Prodávat šalvěj s bombastickou prezentací obsahující popis účinků a návod k užití je trestným činem šíření toxikomanie a ani nový zákon na tom nic nezměnil. Média však o tomto rozhodnutí prakticky neinformovala (až na iHned) a v povědomí veřejnosti je šalvěj i nadále drogou, za kterou nepůjdete sedět.

Další dějství této smutné hry máme možnost sledovat už ve čtvrtek, kdy budou soudit Michala Džugana. Nevím, jakou formu prezentace měl jeho e-shop, ani jestli prodával jen sušené listy (vypadá to tak) nebo i extrakty. Netroufám si proto odhadnout, jaké bude rozhodnutí soudu tentokrát, protože minulé rozhodnutí Nejvyššího soudu žádnou právní jistotu nepřináší. Jenom další otázky…

1. Smí se prodávat entheogeny?

Prodej entheogenů stylem, jakým to předváděli (a stále předvádí) některé české i zahraniční e-shopy, má k odpovědné užívání velmi daleko. Prezentace cílená na mládež a nezasvěcené zvědavce, kteří o rostlině ni účinné látce nic neví a jen si přečtou povrchní a často nepřesné až mylné informace prodejců nebo médií, není přínosným způsobem šíření látek pozměňujících vědomí. Na druhou stranu - šalvěj většinu experimentátorů svými účinky odradí, takže společenská škodlivost nezodpovědných prodejců je v tomto případě sporná.

Ani Nejvyšší soud bohužel nesdělil, jestli by považoval za šíření toxikomanie i prostý prodej sušených listů (nebo extraktu) šalvěje, pokud by nebyl doprovázen lákáním ke koupi. Protože šalvěj i dnes v nabídce některých českých e-shopů, je zřejmé, že mnoho prodejců se domnívá, že nikoliv. Michal Džugan se pokoušel získat od policie v tomto směru nějaké jasné stanovisko, ale marně. Dostalo se mu jen nejasných, vyhýbavých, ale nezamítavých odpovědí.

2. Selektivní aplikace práva a právní (ne)jistota

Proč byli stíháni prodejci právě kvůli šalvěji, když jsou běžně k mání i jiné rostlinné i umělé drogy? Třeba muchomůrku červenou a její extrakt má v nabídce několik českých e-shopů, stejně jako semena havajské lesní růže a povijnic, která dokonce skutečně obsahují látky podobné LSD. O pochybných směsích jako Ecsphoria (X4), které s velkou pravděpodobností obsahují syntetické kanabinoidy nebo jiné chemikálie, ani nemluvě.

A proč nejsou postihováni prodejci cigaret a tabáku, přestože nikotin bez jakýchkoliv pochybností rovněž odpovídá definici návykové látky dle stejného zákona, podle kterého byl obviněn Michal Džugan? Proč rovnou nepostihovat i prodejce kávy a čaje, které obsahují (návykovou) drogu kofein? Vždyť vyloučen z působnosti paragrafu o šíření toxikomanie je explicitně pouze alkohol!

Odpověď je bohužel zřejmá - protože reportáž na Nově byla o šalvěji divotvorné. Na důsledné aplikaci zákona asi nikdo zájem nemá. K občasnému bu-bu-bu na prodejce momentálně nepohodlných entheogenů se ale gumový paragraf hodí náramně dobře. Ve čtvrtek tedy budou orgány činné v trestním řízení strašit další oběť.

3. Změna vědomí je nežádoucí

Ze způsobu argumentace soudu i soudního znalce je zřejmé, že zodpovědné užívání entheogenů je zcela mimo jejich představivost. Jednají, jako by samotná změna vědomí nebo případná změna hodnotového systému byla a-priori nežádoucí, čímž nijak nevybočují ze zajetých kolejí. Podpůrná omáčka jako možnost vyvolání trvalého psychotického stavu je jen neprůkazný folklór (chybí data, zaměňují se příčiny s následky a většina látek působí ve srovnání s alkoholem dost neškodně). Ještě zřetelněji je tento přístup vidět ve vyjádření soudu nižší instance, kde se operuje tímto tvrzením:

Je faktem, že největší zájem projevili zejména narkomani, kteří obohacenou šalvěj nakupovali ve velkém.“

Vzhledem k dysforickým účinkům šalvěje a její nenávykovosti jde o výrok značně pochybný. Ale jen do té doby, než si uvědomíme, že uvažování soudu a policie se točí ve stejných bludných kruzích předsudků jako plk. Frydrych ve svých veřejných vystoupeních: Šalvěj mění vědomí. Proto je to droga. Drogy jsou špatné. Kdo užívá drogu, je narkoman. Kdokoliv projeví o šalvěj zájem, narkomanem se stává. Proto o šalvěj mají zájem jen narkomani. Je to tedy droga a je špatná. Musíme ji zakázat. A je úplně jedno, že zákon pojmy jako narkoman ani droga vůbec nezná! Dovolím si proto uvedený fakt“ zpochybnit a nabízím pravděpodobnější tvrzení:

Je faktem, že největší zájem projevila zejména školní mládež zlákaná negativní reklamou z reportáže TV NOVA. Narkomani zůstali u svého alkoholu, nikotinu, heroinu a pervitinu.“

Pokud skutečně chceme někoho kvůli šalvěji stíhat za šíření toxikomanie, měli bychom začít od těch, kteří se o její šíření zasloužili nejvíc. A to jsou média v čele s naší nejstarší komerční televizí. Případně se zaměřit na toho odborně erudovaného“ znalce, který salvinorin A označil za látku velice blízkou LSD, čímž málem šalvěji udělal obrovskou reklamu.

A ještě poznámka na okraj - argumentace nebezpečím změny hodnotovému systému je směšná. Jak vtipně poznamenal anonymní čtenář iHnedu s přezdívkou 80M:

Zapomněli ještě dodat, že je to levičácká droga a v době, kdy potřebujeme ekonomický růst, není záhodno, aby lidé měnili své hodnoty, je třeba stále více konzumovat!“

Na závěr mi nezbývá než Michalu Džuganovi v boji s pokryteckými strážci morálky“ (kteří se vyskytují napříč politickým spektrem) popřát hodně štěstí a pevné nervy!