Psychonauti a buddhismus

Poslední dobou pozoruji, že Česká psychedelická společnost (CZEPS) působí na většinu mých přátel ještě ulítlejším dojmem než tento blog. Čím to je? Především značnou nekritičností při prezentaci psychedelik a jejich pozitivních účinků, nezřízenou adorací Stanislava Grofa, a také neustálým zabrušováním do oblasti spirituality a ezoterie.

Tomu se sice u psychedelik nelze vyhnout, ale když se to opakovaně přehání, působí to jako kázání přesvědčeným. A zbytečně to vede k odmítání či dokonce posměchu ze strany materialisticky založených vědců i veřejnosti. Dost přesně ten problém vystihla Zuzana Kostićová ve své reflexi knihy Fenomén psychedelie. Na rozdíl od ní si sice kladu otázku, zda dnešní věda až příliš nevězí v doktrinálním područí vědeckého materialismu, ale o tom snad někdy příště…

Teď však zpátky k CZEPSu. Jeden z nedávných počinů jejich členů, blogpost religionisty Jana Blahůška s názvem Lotos a liána: psychedelika v současném buddhismu, mi při čtení působil chvílemi vyloženě utrpení (čili dukkha). Nejlepší by asi bylo nechat to být (a meditovat o tom), ale protože k osvícení mám daleko, neodolám a rýpnu si do pár nahodile vybraných úryvků.

V současnosti v rámci buddhistické obce panují různé názory a probíhá živá debata o tom, jak vlastně psychedelikům rozumět.”

Psychedelika jsou… látky kvalitativně měnící vnímání, které by se brzy mohly stát užitečnými léky? Toť vše. Nothing to see here, please move along…

Kromě toho bych řekl, že v rámci buddhistické obce žádná taková debata neprobíhá. Buddhisté hlavních proudů si jenom nechápavě klepou na čelo a diví se, co to ta hrstka jejich amerických kolegů se zvláštními koníčky zas vyvádí, a proč kvůli nadějné nové kategorii léků předvádí tak nezřízeně nadšené tanečky.

Další vývoj může bezpochyby vést i k dalšímu názorovému a organizačnímu rozštěpení buddhistické komunity.”

Alo no tak! Vskutku? A nebo jenom pár západních psychonautů se slabostí pro buddhismus dělá z komára velblouda?

Z jedné diskuze o tématu: Když užíváte ty látky, hrajete si s ohněm. Jistě, je dost dobře možné, že vám to prospěje, ale taky vás to může dovést na scestí, když vám to poskytne falešné prozření. Proč to riskovat, když nemusíte? O tomhle nebezpečí se moc nemluví. Lidé většinou nepochybují o svých psychedelických vhledech’. Takhle můžete velmi snadno spadnout do pasti.”

Na základě svého mnohaletého pozorování psychonautů musím bohužel potvrdit, že autor toho výroku uhodil hřebíček na hlavičku. Takzvaný psychedelický buddhismus” je jen další z mnoha proudů v současné alternativní spiritualitě (neboli hovorově new age”). Jestli tedy nějaký rozkol hrozí, půjde spíš o rozštěpení již tak dosti nesourodé psychedelické komunity.

Výsledek diskusí (…) bude zřejmě do značné míry záviset na tom, jestli se příznivcům psychedelik podaří prakticky prokázat jejich přínosy pro zefektivnění meditační praxe …”

Tohle mě ale vážně zaujalo! Jak by asi takové praktické prokazování probíhalo? Kdo by stanovil kritéria a metodiku měření efektivity meditační praxe? Soutěžilo by se v tom, kdo dokáže rychleji vstoupit do proudu, kdo umí konat úžasnější zázraky, nebo kdo se nejrychleji stane bódhisattvou či snad arhatem? To by jistě byla veselá taškařice! :-)

Ale dost už legrace… Pokud jsem o nějaké spojení buddhistické praxe a psychedelik zavadil, mělo jít v nejlepším případě jen o zvláštní učební pomůcku, která může praktikujícímu názorně ukázat neobvyklé způsoby vnímání (prostě otevřít dveře”, jak říkal Huxley). Toť vše, prostě párkrát a dost. Rozhodně nemělo jít o obohacení či zatraktivnění rituálů nebo dokonce nějaký doping k zefektivnění meditační praxe”. Ta formulace na mě působí spíš jako vlhký sen venture kapitalistů ze Silicon Valley, kterým už nestačí microdosing kombinovaný s všímavostí”: Enhance your meditation by 84% or more and improve your wellbeing at the world’s ultimate psychedelic buddhist retreat!” Nebo tak něco. Působí to sice lákavě, ale naprosto nedůvěryhodně.

Korejský mistr [Seungh-Sahn] psychedelika označoval jako speciální léky’. Při jejich hodnocení považoval za nejdůležitější motivaci, s níž je lidé užívají.”

Ano, motivace je zcela zásadní. Ale je škoda, že v dlouhé citaci korejského mistra chybí odstavec, který na ni přímo navazoval: When your body is sick, it is sometimes necessary to take a strong drug. But when you are healthy, you don’t take drugs. So this special medicine cures some sickness, but it creates other sicknesses. After you take it, you have many attachments. (…)”. Tedy jako lék dobré, ale jinak nebrat. Ale to se asi do článku nehodilo.

[Kniha Zig Zag Zen] představuje (…) názory na téma vztahu buddhismu a psychedelik z pohledu západních buddhistů, vědců, religionistů a psychedelických výzkumníků, včetně Hustona Smithe, Terence McKenny, Ralpha Metznera, Ricka Strassmana, Ricka Doblina nebo Lamy Surya Dase.”

Není to poněkud jednostranné? Vždyť to jsou skoro všechno psychedeličtí nadšenci! Kromě toho posledního. Dnes má poněkud pošramocenou pověst, ale nikoli kvůli psychedelikám. Ta užíval v mládí, ale pak toho podle vlastních slov zanechal. V knize Awakening the Buddha Within popisuje reakci jednoho ze svých učitelů na líčení kosmických mystických zážitků pod vlivem houbiček. Místo očekávaného vysvětlení se začal Lama Yeshe hlasitě smát. Řekl jen: Sen chlapce ze Západu!” A pak se smál dál. Nic dalšího k tomu už neřekl. Velmi trefné!

″… a jejího hlavního cíle — dosahování autentických zkušeností probuzení mysli a plného rozvinutí Buddhovské přirozenosti praktikujících směrem k moudrému, spokojenému a soucitnému životu.”

Dosahování zkušeností? Spokojený život jako cíl a důsledek probuzení? To vypadá spíš na grofiánskou transpersonální psychologii než na buddhismus. Probuzení spočívá v odhalení, pochopení či uvědomění si pravé podstaty mysli a jevů obecně. Nebo spíš ani tak ne, protože nakonec jsou to všechno jenom slova. Rozumem se to pochopit nedá ani s psychedeliky, ani bez nich.

Neporovnatelně obtížnější [než prohlásit cokoliv za iluzorní’] je formulovat vlastní chápání toho, co to vlastně pravá realita’ nebo dokonce spirituální realita’ je.”

Zas prázdné pojmy. Acinteyya! Nebo jak napsal Mipham Rinpoche: Skutečná povaha věcí je nepředstavitelná a nevyjádřitelná.”

Nebudu to už zbytečně natahovat, ale povšimnu si ještě jedné zajímavé drobnosti. Vypozoroval jsem, že k psychedelickému buddhismu” inklinují především lidé, kteří si oblíbili zenbuddhismus amerického střihu. Mezi jeho zakladatele patří právě D.T.Suzuki, z jehož díla Jan Blahůšek zjevně dost čerpá. Kritici tomuto směru vyčítají, že jde o whitewashed buddhism”, tedy jakýsi sekulární buddhismus očištěný od aspektů nestravitelných pro bílé američany z křesťanského prostředí. To znamená, že mlčí o věčném putování samsárou, o zázracích i o buddhistické kosmologii s bohy a pekly. Jak jsem odposlechl jinde: Je bizarní, že američtí buddhisté minimalizovali roli samādhi, zapudili dévy a tak dále, ale potom se pro chybějící jiskru obrací k drogám.”

Tipnul bych si, že nějaké nové psychedelické náboženství opravdu vznikne, protože ty vize berou dech. Psychonauti hledající duchovno si vypůjčí nejlákavější části z buddhismu, křesťanství, šamanismu i transpersonální psychologie a celé to zabalí do lákavého obalu sebezlepšování. Úspěch zaručen!


P.S. Ale kdo ví. Třeba jsem to špatně pochopil. Možná je celý článek obratným prostředkem, jehož cílem je přivést psychonauty z řad stoupenců alternativní spirituality na osmidílnou stezku. Když chcete oslovit skřítky, musíte mluvit skřítčí řečí, jinak vám nebudou rozumět.

Je-li tomu tak, už se těším na další díl série. Mohl by se jmenovat třeba Beránek a houbičky: psychedelika v současném křesťanství” a začínal by líčením experimentu Waltera Pahnkeho a Timothy Learyho v kapli Bostonské univerzity z roku 1962. A pokračoval tím, že bezpochyby hrozí rozštěpení křesťanské komunity, což by ilustroval třeba na příkladu Johna Marca Allegra.


P.P.S. Připomnělo mi to jednu loňskou přednášku. Přednášející, člověk s neuvěřitelně širokým přehledem a zkušenostmi na poli psychedelik, otevřel v závěru starou otázku, zda vede užívání psychedelik jenom k šalbě a klamu, nebo jde o legitimní duchovní cestu. A prohlásil něco v tomto smyslu: Někteří lidé mi říkají, že psychedelika jsou jen berlička. A já jim odpovídám, že pokud mi ta berlička umožní chodit, místo abych pořád jenom kulhal, klidně ji budu používat celý život.” Proti tomu lze však namítnout: Jenže do barda si tu berličku neodneseš.”