Houbaření se trestá!

Letošní houbičková sezóna je v plném proudu a dalo by se říct, že se mimořádně vydařila, nebýt nového trestního zákona. Ačkoliv držení většího než malého množství lysohlávek bylo zřejmě trestné i dřív, obecně se to díky nejasnosti zákona nevědělo a ani policisté si toho nebyli vědomi. Letos naopak vládní vyhláška jasně říká, že přechovávání více než 40 lysohlávek obsahujících více než 50mg psilocinu/psilocybinu je trestným činem, což je novinka. Pro úplnost dodávám, že za menší množství hrozí pokuta, na což se často zapomíná.

Už od ledna jsem proto s obavami čekal, zda bude na podzim z držení lysohlávek obviněn první český houbař. A už je to tady (iDnes.cz). Nezáviděníhodné prvenství patří mladíkovi z Hodonínska, který si vyjel na houbičky do Brna a nasbíral jich víc než 800, což je bezpochyby víc než málo a leckterému uživateli by to stačilo na celý život.

Za povšimnutí stojí, že si za to může do velké míry sám, neboť houby převážel v napěchované igelitce na sedadle spolujezdce. To přišlo policistům při běžné dopravní kontrole divné (na první pohled je zřejmé, že o hřiby nejde), a tak nebožáka rovnou zavřeli a pustili se do přepočítání kloboučků. Obvinění z trestného činu přechovávání psychotropní látky na sebe určitě nenechá dlouho čekat a z bezstarostného mladíka se stane nedobrovolný testovací králík nového trestního zákona. Nezbývá než popřát pevné nervy a hodně štěstí!

Podle policejního mluvčího hrozí sběrateli až 2 roky vězení. To zní samo o sobě hrozivě, jenže mohlo být i hůř, kdyby 800 hub kvalifikovali jako větší rozsah“ či značný rozsah“, za což hrozí až 5 či 8 let. Naopak osvícený soud by teoreticky mohl pachatele osvobodit z důvodu absence společenské škodlivosti, ale to je spíš představa z říše snů. Bude rád, když vyvázne s podmínkou.

Nezbývá než doufat, že k soudu budou přizváni kompetentnější znalci a odborníci než mykolog Josef Slavíček, jehož starší výrok cituje autorka článku z iDnesu:

Houba je nebezpečná, protože konzument ztrácí pud sebezáchovy. Zlepší se mu sice nálada, ale má pak pocit, že může létat, takže se rázem nebojí skočit i z velké výšky.“

Stejný výrok jsem kritizoval už loni a dnes jsem bohužel nucen si to zopakovat. Pan Slavíček je jistě dobrý mykolog a v lese dokáže nasbírat jedlé houby v každém ročním období, ale jeho znalosti týkající se účinků lysohlávek jsou - mírně řečeno - povrchní a neúplné. Je ale především chybou novinářů, že podobná tvrzení čtenářům předkládají jako fakta, aniž by si je ověřili. Není to vůbec těžké, stačí zadat do Googlu klíčová slova lysohlávka a účinky a dostaneme fundovanější názory. Krátce:

  • Neustále opakovaná historka o uživatelích bez pudu sebezáchovy skákajících z velké vyšky je sice čtenářsky vděčná, ale jinak je na pomezí říše městských legend. Lysohlávky v ČR bez podobných neblahých následků vyzkoušelo už přes 800 000 lidí a i velmi kritický článek zmiňuje jediný devět let starý tuzemský případ létání. Na první pohled je tedy zřejmé, že se ztrátou pudu sebezáchovy to nebude ani zdaleka tak horké, jak se nám jisté experti“ snaží namluvit.

  • Lysohlávka může (zvlášť při nevhodném způsobu použití) vyvolat i stavy intenzivní hrůzy a děsu. Prezentovat její účinky jako zlepšení nálady je proto nejen nesprávné, ale vyloženě nebezpečné (navíc je zlepšení nálady jen nepodstatným průvodním jevem podstatnějších změn vědomí). Je dost dobře možné, že značnou část obětí (skokanů i tzv. otrávených“) připisovaných lysohlávkám mají na svědomí právě neúplné a zavádějící popisy jejich účinků v médiích, které nezkušené čtenáře z řad mládeže na jednu stranu svádí k nezodpovědnému experimentování (špatný setting) a na druhou stranu je straší (špatný set), což je nebezpečná kombinace.

Proč se novináři nezeptají na lysohlávky raději biogeochemika a mykologa Jana Borovičky (mimo jiné je šéfredaktorem Mykologického sborníku), který se jimi na rozdíl od pana Slavíčka zabývá? Ve svém tři roky starém blogpostu Kladivo na lysohlávky prezentoval o poznání fundovanější názor (ač místy téměř konspiračně-teoretický a McKennovský). Správně podotkl, že informace o lysohlávkách v médiích jsou obvykle diletantské (viz zde, ale o o tom až někdy příště) a že problém je v tom, že lidé neumějí drogy brát. Což spolu souvisí. Jeho závěry lze shrnout zhruba takto:

Společnost nemá právo zakazovat lidem užívání přírodních halucinogenních drog. Snahy zakázat tu či onu drogu nejsou vedeny vědecky podloženými racionálními argumenty, avšak ve své podstatě jsou náboženskou propagandou. Společnost bez drog je utopie vymyšlená (obvykle pokryteckými) politiky.“

Nezbývá mi než souhlasit a obdivuji pana Borovičku za odvahu to říct. Novináři ani zákonodárci mu však nenaslouchají. Potěšitelný je alespoň fakt, že šéfredaktorem Mykologického sborníku zůstal dodnes a že nebyl pro své nepohodlné názory odejit“.

A co dodat k informaci, že ekologové by lysohlávku rádi zařadili na seznam zvláště chráněných hub? To už je jen takový novinářský folklór… Nebudu se pouštět do slovíčkaření a upozorňovat, že lysohlávek je mnoho druhů. Místo toho zopakuji, co psal už před třemi lety právě pan Borovička:

Nejlepší způsob, jak ochránit naše lysohlávky před nezodpovědnými sběrači, je povolení či tolerance jejich pěstování a prodeje.“

Ale to by se nejdřív museli odborníci i zákonodárci zbavit předsudků a začít uvažovat racionálně…

Perlička na závěr: Svatý tribunál inkvizice vydal v Ciudad de México roku 1620 úřední dekret o tom, že požívání opojných rostlin (vztahovalo se i na houby) je kacířstvím. Jak je vidět, ani za 400 let se toho příliš nezměnilo, jen místo kacířství je záminkou ochrana uživatelů před nimi samými.

Dodatek: Neuplynul ani týden a policie oznámila další úspěch“ - chytila kacíře, kteří vezli v autě 900 lysohlávek. Válka státu proti vlastním občanům pokračuje.