Frydrych a válka proti drogám

Premiér Nečas přivítal (aspoň slovně) zprávu Globální komise pro drogovou problematiku, která vyzvala k ukončení války proti drogám a k dekriminalizaci. Šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych s ní však nesouhlasí a v rozhovoru pro Deník říká proč. Jenže jeho argumenty mi připadají stejně nelogické a nepřesvědčivé jako vždycky, a navíc poněkud klamavé. Podívejme se na ně podrobněji:

Nesouhlasím, protože se nedomnívám, že problém s drogami je jen plodem represe.“

Snad žádný ze zastánců dekriminalizace či legalizace drog netvrdí, že problém s drogami je jen plodem represe. Potíž je v tom, že represe nejen že problém s drogami nevyřešila, ale naopak k němu přidala ještě problémy nové, které tu předtím nebyly. Například vytvořila neodolatelnou obchodní příležitost pro mezinárodní zločinecká uskupení. Počet závislých na heroinu či morfiu sice prohibice nejspíš opravdu o něco snížila, ale cena za to je až příliš vysoká - závislých je sice míň, ale působí sobě i ostatním víc škody než ti před nimi, kteří měli možnost si levně koupit drogu zaručené kvality v lékárně. A pokud jde o konopí, listy koky či halucinogeny, je otázkou, jestli tu před zahájením represe vůbec nějaký problém byl, nebo šlo-li hlavně o mediální hysterii.

Nedomnívám se, že když zlegalizujeme nějaké jednání, které bylo doposud trestné, že toto jednání zmizí.“

Nezmizí. Zmizí však značná část problémů, které teď toto jednání přináší a které jsou přímo umožněné či způsobené jeho postavením mimo zákon. Jenže zatímco že pplk. Frydrych chce asi vymýtit drogy“, realisté z Komise chtějí prostě jen minimalizovat škody. V USA alkohol s ukončením prohibice opravdu nezmizel, značná část kriminality s ním spojené však ano.

Tento názor opírám o svoji zkušenost, že obchod s drogami má jednoznačně kriminální podstatu a má ji primárně kriminální.“

Je zřejmé, že udělám-li z nějakého jednání trestný čin, získá od toho okamžiku jednoznačně a primárně kriminální podstatu. Jde o důkaz kruhem. Na to není potřeba zkušenost, stačí vědět, co je tautologie.

Prostě si to ani nedokážu analogicky představit u jiných typů trestné činnosti. S nějakou mírou tolerance bychom mohli přistupovat třeba k drobným krádežím, které také můžeme jen minimálně ovlivňovat, a říct si, že to nebudou krádeže.“

Pan Frydrych má velmi malou představivost a dost mě překvapuje, že člověk v jeho pozici neslyšel o termínu zločin bez oběti. Srovnání s drobnými krádežemi je úplně mimo, je potřeba srovnávat třeba s prohibicí alkoholu v USA ve 30. letech, s příživnictvím za socialismu, s kriminalizací prostituce, sebevražd, homosexuálů či kacířů, a nebo — proč ne — s pronásledováním křesťanů ve starověkém Ŕímě.

To bychom se však smiřovali s nějakým stavem, který společnosti neprospívá.“

To je ten problém! Ve starověkém Římě byli lidé také přesvědčeni, že křesťané společnosti neprospívají, zatímco ve středověku jí pro změnu neprospívali kacíři. Za komunistů zas příživníci, kteří se vyhýbali poctivé práci a dávali se někým vydržovat“ a muži s dlouhými vlasy, kteří se pouhou svou přítomností na veřejném místě dopouštěli jeho znečištění“.

Jenže to jsem se nechal odvést od původního tématu, kterým nebyly drogy, ale represe. Protože tady vůbec nejde o to, jestli společnosti prospívají či neprospívají drogy. Jde o to, zda společnosti prospívá či neprospívá represe neboli válka proti drogám. To jsou totiž dvě úplně odlišné otázky! Názor typu drogy jsou svinstvo, a právě proto je třeba je legalizovat“ je mnohem logičtější, než se zapáleným protidrogovým bojovníkům na první pohled zdá.