Cenzura vědy, drogy a Galileo

Profesor David Nutt dokáže bezesporu zaujmout. Před několika lety, ještě jako předseda poradní komise britské vlády pro drogy, zveřejnil v odborném časopise ironický článek, ve kterém dokazoval, že jízda na koni představuje pro zdraví větší riziko než užívání MDMA, známější pod názvem extáze. Způsobil tím docela poprask. Ministryně vnitra ho pokárala a vyzvala k omluvám obětí té nebezpečné ilegální drogy“. Místo toho však jím vedená komise navrhla přeřezení MDMA ze zkupiny nejnebezpečnějších drog A do mírnější skupiny B a postavila se proti úmyslu vlády přeřadit konopí z nejmírnější skupiny C zpátky do B.

Jen pár měsíců poté publikoval Nutt další kontroverzní práci, kde tvrdil, že alkohol i cigarety jsou škodlivější než konopí, extáze či LSD. To už vládě došla trpělivost a profesor byl z komise odvolán. Přestože to vědecká obec nesla dost nelibě a několik členů poradní komise na protest rezignovalo, vláda si nakonec prosadila svou. Komise v novém složení už bez problémů zakázala mefedron i syntetické kanabinoidy. David Nutt se naštěstí nenechal umlčet a média mu stále ráda věnují pozornost jako jednomu z předních mluvčích nepolitické protidrogové politiky, založené na vědeckých faktech a ne na ideologii.

Minulý týden pak Nutt s kolegy publikoval nový článek, ve kterém opět kritizuje současnou protidrogovou politiku. Tentokrát ji klade za vinu, že dusí vědecký pokrok, protože zkoumání zakázaných látek (jako LSD, psilocybin, MDMA) je kvůli drakonickým zákonům takřka nemožné. Získat potřebná povolení je značně obtížné, stejně jako finanční prostředky na výzkum, a sami vědci se této oblasti vyhýbají, protože je odrazuje kultura represe“ a bojí postihu. Psychedelika jako LSD a psilocybin přitom vědci nadšeně zkoumali v 50. a 60. letech (MDMA v letech 70.) a přítrž tomu učinil až jejich zákaz. Potom výzkumy na desitky let ustrnuly, přestože obávané zakázané drogy mohou být užitečným nástrojem třeba při léčbě posttraumatické stresové poruchy, ke zmírnění úzkosti a deprese či Hortonova syndromu („cluster headaches“). A i když se výzkum v posledních letech opět opatrně rozjíždí, podle profesora Nutta to pořád není ono. A proto říká:

Překážky výzkumu a léčby jsou motivovány politicky, nikoliv vědecky. Jde o jeden z nejskandálnějších případů cenzury vědy v moderní době.“

Aby však svému článku zajistil publicitu, nasadil lehce bulvární tón a prohlásil:

[Jde o] nejhorší případ cenzurování vědy od doby, kdy katolická církev zakázala práce Koperníka a Galilea.“

Za toto přirovnání se na něj sice snesla sprška kritiky, ale mediálního zviditelnění bylo dosaženo - o článku se dočteme i v českých médiích. Ano, přirovnání ke Galileovi je možná poněkud přemrštěné, ale to je vedlejší. Debatovat je třeba spíš o tom, co chtěl Nutt s kolegy říct:

Rozhodnutí postavit tyto drogy mimo zákon bylo založeno na jejich domnělém nebezpečí, avšak v mnoha případech byla škodlivost zveličena a ve skutečnosti je menší než u legálních drog jako třeba alkohol.“

Potíž je však v tom, že k nápravě oněch pomýlených zákonů se pořád nikdo nemá:

Zákony nebyly nikdy aktualizovány, navzdory věděckému pokroku a přibývajícím důkazům, že mnohé z těchto látek jsou relativně bezpečné. A nevypadá to, že by pro mezinárodní společenství existoval způsob, jak takové změny provést.“

Ale snad už se konečně začíná blýskat na lepší časy.